Platy místních kantorů jsou podle údajů ministerstva školství ještě nižší, než tvrdí studie. A ta je zařadila až na předposlední místo statistik.
Pokud by český učitel odešel pracovat do zahraničí, téměř nemůže být placen hůř než doma.
Nedávno publikovaná studie školských expertů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj "Education at a Glance 2002", která srovnává dva roky staré statistiky členských zemí, hovoří jasně: podle všech ukazatelů, které je možné si na vzájemné porovnávání platů vymyslet, jsou na tom čeští kantoři skoro nejhůř.
Srovnatelné peníze dostávají ještě učitelé v Maďarsku - ale například i v Turecku už jsou placeni lépe. "Učitelé v Česku patří k nejhůře odměňovaným ze všech sledovaných zemí," píše se ve studii.
Ta srovnává platy začínajících učitelů, lidí s patnáctiletou praxí i těch na konci kariéry.
I když v Česku je odměňování učitelů postaveno na takzvaném věkovém automatu - tedy že s přibývajícími roky praxe se posouvají do vyšších pater tabulek, ani kantoři krátce před důchodem zdaleka nedosáhli na průměr běžný v zemích OECD.
Navíc například v Austrálii, Dánsku, Anglii a Skotsku se učitelé na nejvyšší platový stupeň vyšplhají už po jedenácti letech praxe. Češi, podobně jako Rakušané či Maďaři, jejichž vzdělávací systém vychází ze společné rakousko-uherské tradice, musí kvůli takovému postupu pracovat více než třicet let.
Průměrný roční plat učitele základní školy s patnáctiletou kariérou se v zemích OECD pohybuje kolem 40 tisíc amerických dolarů přepočtených podle parity kupní síly - tedy na množství domácí měny, které je zapotřebí k nákupu stejného koše zboží a služeb.
V zemích jako je Německo, Japonsko, Korea či Spojené státy berou učitelé výrazně více než 40 tisíc, zato v tuzemsku je to podle studie lehce přes 9 tisíc přepočtených dolarů. Ve skutečnosti je to však ještě mnohem méně. Podle údajů ministerstva školství se průměrný roční plat učitele základní školy s praxí pohyboval v roce 2000 kolem 190 tisíc korun, což je necelých 6200 dolarů.
"Dnešní situace je neúnosná," míní ředitelka Základní školy v Mikulandské ulici v Praze Věra Perlínová. "Jedinou zbraní ředitele, jak si udržet kvalitní sbor, je udělat ve škole takové prostředí, aby tam lidé i přes zoufale malé platy chtěli zůstat. Většina mých lidí si však musí vypomáhat doučováním."
Na podobné stesky ředitelů i učitelů reagoval předešlý kabinet Miloše Zemana usnesením, které mělo zajistit, že učitelské platy do roku 2002 stoupnou vůči průměrnému platu v zemi o třicet procent. Tento slib se vládě dodržet nepodařilo.
Vzala si ho však za své i nynější ministryně školství Petra Buzková. "Pokud jde o platy, hodně jsem si slibovala od nové šestnáctitřídní tabulky," řekla v rozhovoru pro Právo. "U pedagogů totiž nepomůže dvou-, čtyř- ale ani desetiprocentní zvýšení platů. Platové podmínky jsou totiž špatně nastavené a nový šestnáctitřídní systém to mohl změnit," podotkla.
Nový systém, který má být zaveden od roku 2004, počítá s tím, že se učitelé posunou o dvě až tři platové třídy výš. "Neznám však způsob, jak výrazně zlepšit učitelské platy dřív," dodala Buzková.
Zatím se tak učitelé musejí smířit s tím, že jejich platy jsou téměř nejnižší i pokud se vztáhnou k úrovni hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele. Tento ukazatel naznačuje podle OECD ekonomický statut učitelské profese v zemi.
Například v Koreji odpovídá nástupní plat učitele na základní škole 1,7násobku průměru HDP na obyvatele, v Německu je to 1,26násobku. "Tato čísla ukazují na relativně vysoké postavení učitelského povolání," píše se ve studii.
V Česku a Maďarsku je opět situace nejhorší - plat stejně postaveného učitele představuje pouze 0,52násobku HDP.
Situace se přitom zhoršuje. Podle dva roky starých údajů opět z pera expertů OECD totiž činil nástupní plat českého učitele základní školy 0,7násobku průměru HDP na obyvatele.