Rozhovor časopisu Technik s děkanem Fakulty strojní ČVUT Praha Prof. Ing. Petrem Zunou, CSc. FEng. o perspektivách studia technicky zaměřených oborů a atraktivitě povolání konstruktéra
Můžete zhodnotit posledních deset let co do zájmu mladých lidí o studium technických oborů a jaký je možné očekávat trend během následujících let?
Před rokem 1990 představoval pro mnoho studentů nástup na technické směry vysokoškolského vzdělání určitou možnost studia bez předchozího kádrování, které naopak bylo nutnou podmínkou pro přijetí ke studiu na humanitní směry. Mám na mysli práva, filozofii, sociologii a některé další obory.
V roce 1990 přišel zlom, možnosti výběru se otevřely. Řada oborů dostala vysoké priority z pohledu budoucího uplatnění absolventů. Jasným příkladem z této doby je enormní zájem o studium na právnických fakultách. Profese právníka byla jednou z nejlépe placených, protože bylo nutné vyřešit v relativně krátké době řadu restitučních nároků, zakládat společnosti a podobně. Poptávka po právnících převyšovala nabídku tvořícího se trhu práce a logicky se tak nabízely i pro čerstvé absolventy relativně velké peníze. Rozdíl nástupního platu oproti čerstvě promovanému konstruktérovi, který ukončil technickou univerzitu, byl propastný. V důsledku tohoto faktu poklesl zájem o technické vzdělání velmi výrazně.
Dalším momentem, který ovlivnil snížení zájmu o studium technických oborů byl fakt, že se ke slovu dostali ekologičtí aktivisté, kteří začali v některých příkladech ukazovat techniku jako obor, který není nosnou silou dalšího rozvoje a který je naopak překážkou ochrany životního prostředí. Tento názor začal mladé lidi výrazně ovlivňovat. Abych ale nebyl příliš skeptický, musím říci, a je to statisticky doloženo, že v posledních pěti letech nastal pro technické vzdělání zlom k lepšímu. Pokud se mladý člověk zamyslí, a svoji nezastupitelnou roli v tomhle procesu hrají i rodiče budoucího studenta, nad možným uplatněním na neustále se vyvíjejícím trhu práce, potom dojde pravděpodobně k názoru, že například právníků už je moc a zdaleka to už dnes není o nástupním platu 40 000 Kč. Mzda koncipienta v právnické kanceláři je někdy i třetinová. Totéž se týče i ekonomů a manažerů.
Mohu uvést i příklad z poslední doby. Jedna z úspěšných firem z Olomouckého regionu vyhlásila výběrové řízení na post manažera a na pozici konstruktéra. Na manažera se přihlásilo přibližně padesát lidí, na konstruktéra tři a ani z těch tří si nakonec nevybrali. Vedení FS ČVUT má jasné signály, že o naše absolventy je velký zájem a v řadě případů tuto poptávku nejsme schopni uspokojit. Na základě tohoto zájmu roste každoročně i počet přihlášek ke studiu, i když demografický křivka jde dolů, počet maturantů se zmenšuje. V loňském roce se ke studiu na FS ČVUT přihlásilo 2800 uchazečů, letos přes tři tisíce. Nakolik máme zmapovánu zpětnou vazbu na úřady práce, absolventi FS ČVUT nemají s uplatněním zpravidla žádné problémy, a to prakticky bez rozdílu věku. Je však otázkou, kolik z těch tří tisíc lidí sem chce jít opravdu studovat, a kolik z nich to bere jen jako alternativu, když to nevyjde někde jinde. Je nutné ale říci, že roste počet těch, kteří mají o strojírenství opravdu zájem. A zřejmě je to způsobeno i faktem, že to dnes není jen ta klasická strojařina a rýsovací prkno, ale že je možné studovat i některé moderní a perspektivní obory. Mám na mysli třeba materiálové inženýrství, biomedicínské inženýrství a další obory, které ale tak jako tak stavějí na solidním inženýrském základu.
S jakým typem středního vzdělání se studenti na Fakultu strojní ČVUT hlásí a jaké mají v této souvislosti šance uspět?
Jednak je to část gymnazistů, více je průmyslováků a poslední část tvoří absolventi středních odborných učilišť s maturitou. Co je ale docela zajímavé je to, že například roste počet těch, kteří mají za sebou jiný typ průmyslovky, než strojní. Ti to mají v začátku samozřejmě těžší, protože pokud obor, který studovali na střední škole nebo v učilišti jim třeba nedal dostatečný základ znalostí z matematiky, fyziky a přírodních věd a oproti absolventům gymnázií jsou v nevýhodě. Například gymnazisti v prvním semestru mají možnost udělat vstupní test z chemie a jsou-li úspěšní, nemusí příslušné přednášky navštěvovat. Naopak si ale musí doplnit znalosti z konstruování.
U řady obecnějších studijních oborů chybí větší sepjetí studia s praxí. Jak je na tom FS ČVUT?
Sepjetí s praxí je dneska poměrně problematické. Naši studenti mají během studia povinnou praxi, kterou musí samozřejmě zvládnout a musí si ji sami zajistit, ale jsou to řádově týdny. Fakulta není díky stavu českého průmyslu schopna zajistit například půlroční praxi v nějakém závodě. Snažíme se to řešit tak, že zadáváme základní téma diplomové práce s větším předstihem. Studenti si tak mohou shánět praxi v souvislosti se zvoleným tématem a v řadě případů je téma zadáváno konkrétním podnikem, který má zájem tam toho mladého člověka mít. Je to vlastně takové vzájemné oťukávání, které v řadě případů končí nástupem absolventa do této firmy. To je ten ideální případ. Před několika měsíci jsme podepsali například smlouvu s Metrostavem, od které si oba subjekty hodně slibují. Ze strany studentů to bude znamenat řešení vybraných praktických problémů, což je maximálně žádoucí.
Jmenoval jste jednu z velkých firem. Co malé s střední podnikání, o kterém se stále častěji hovoří, že by se mělo stát motorem naší ekonomiky?
Ve vědecké radě máme dva představitele firem spadajících do těchto kategorií a snažíme se další kontakty navazovat. Malé s střední průmyslové firmy mají však spíše zájem o hotové mladé odborníky. Nicméně já v takových podnicích vidím velkou budoucnost a růstový potenciál. Hovořit totiž o velké české firmě dnes prakticky nelze, protože jsou to i přes český název nadnárodní společnosti. Na druhou stranu to ale není na překážku, protože pokud firma funguje a není jejím cílem jen jednoduchá montáž, bude potřebovat adekvátně vzdělané mladé odborníky, bude investovat do moderních technologií a strojního vybavení, do vývoje a do lidí. Kam jinam by se měla obrátit, než právě na absolventy strojírenských oborů vysokých škol a dalších takto profilovaných vzdělávacích institucí. Česká republika má ve strojírenství dlouholetou tradici a vysoké mezinárodní renomé.
Jaké studijní obory FS dnes nabízí a jaká je jejich struktura?
V březnu 2001 ukončila akreditační komise reakreditaci studijních oborů, které FS ČVUT Praha nabízí. Naší fakultě byly jednak prodlouženy akreditace stávajících oborů, jednak došlo k akreditaci nových studijních programů tak zvaného strukturovaného studia, které jsou v souladu se záměry vedení ČVUT a FS pomocí nich realizuje Boloňskou deklaraci.
Magisterský studijní program "Strojní inženýrství" obnáší standardní dobu studia pět a půl roku (11 semestrů) s prezenční nebo kombinovanou formou studia. V rámci reakreditace byl však počet studijních oborů redukován (z 21 oborů na současných 13 oborů). Například dříve přednášené obory Tepelně energetická zařízení, Stroje a zařízení pro chladicí techniku, stlačování a dopravu tekutin a Hydraulické a pneumatické stroje a zařízení nahradil obor Energetické stroje a zařízení.
Bakalářský studijní program "Strojírenství" je kratší program vysokoškolského vzdělání, orientovaný na praktičtější odborný profil absolventů. Standardní doba studia jsou čtyři akademické roky a program tvoří vlastně první stupeň strukturovaného studia. Je možné na něj bez problémů navázat magisterským a doktorským typem studia. Bakalářský studijní program obnáší pouze prezenční formu studia.
Doktorský studijní program je určen pro absolventy magisterského (inženýrského) studijního programu. Doktorské studium je další, vyšší a náročnější formou vzdělání, kterou Fakulta strojní ČVUT nabízí v řadě studijních oborů. Studenti doktorského studia jsou připravování pro řešení nejnáročnějších úkolů aplikované vědy a praxe. Studium je realizováno v souladu s individuálním studijním plánem a je zakončeno státní doktorskou zkouškou a obhajobou disertační práce, kterou doktorand prokazuje způsobilost k samostatné tvůrčí vědecké práci. Absolvent doktorského studia získává akademický titul "doktor" (Ph.D.), který je kompatibilní s obdobným titulem poskytovaným zahraničním mi technickými univerzitami.
Celoživotní vzdělávání občanů je součástí vzdělávacího programu na ČVUT . V jeho rámci se uskutečňují (v souladu s aktuální potřebou praxe) rekvalifikační, specializační a inovační kurzy (určené pro absolventy vysokoškolského nebo postgraduálního studia), i kurzy pro výkon určitých funkcí, u kterých nemusí být vždy podmínkou účasti předchozí vysokoškolské vzdělání. Délka studia, účastnický poplatek a způsob zakončení jsou stanoveny individuálně, s přihlédnutím k jejich obsahu a určení.
Cizinci studují na Fakultě strojní ČVUT za stejných podmínek jako čeští studenti v případě, že studují v akreditovaném studijním programu v českém jazyce, určeném pro české studenty a pro cizince, kteří ovládají český jazyk. Studenti, občané Slovenské republiky, mohou při plnění studijních povinností užívat místo českého jazyka jazyk slovenský. Cizinci mohou studovat na Fakultě strojní ČVUT také v akreditovaném studijním programu v cizím jazyce, (podle § 58 odst. 5 zákona č. 111/1998 Sb.). Podmínky studia jsou specifikovány zvláštní dohodou.
Počet a náplň studijních oborů jsou tedy neměnné?
Netvrdím, že počet a náplň studijních programů je pro budoucno neměnitelné dogma. Průmyslová odvětví se nadále vyvíjejí a profilují. Překročí-li ona profilace možnosti zařadit nové poznatky do stávající struktury oboru, pak budeme zvažovat zavedení oboru nového. Budou to však více méně jednotlivosti a v delším časovém horizontu.
FS ČVUT má pověst velmi renomované instituce. Jak je tomu s uznáním daného stupně vzdělání v Evropě a ve světě?
Ani teď, ani v minulosti neměli naši absolventi nějaké významnější problémy s uznáním svého vzdělání ve světě. Fakulta strojní ČVUT měla vždy vysoké renomé a řada našich absolventů působila a působí na významných postech v zahraničí. V současných podmínkách o tomto problému pojednává Boloňská deklarace, a proto jsme také řadu studijních oborů a jejich obsah přizpůsobili evropskému standardu.
O prvních semestrech studia na ČVUT se mezi zájemci hovoří o tom, že studenta prověří a velké procento těch, kteří byli přijati, odchází na vlastní žádost nebo prostě musí studium ukončit. Lze zevšeobecnit, jak by měl vypadat profil uchazeče o studium FS ČVUT, aby nebyl po nástupu do studijního procesu příliš zaskočen?
Volně řečeno "úmrtnost" (tedy odchod ze studia) tvoří třicet až čtyřicet procent. To není strašák nebo varující číslo, to je obvyklý průměr na technicky zaměřených fakultách všude ve světě. Studium technických oborů je náročné a náročným i zůstane. Určitá disproporce mezi počtem přihlášených a nakonec u nás studujících mladých lidí je však také způsobena tím, že mnozí si podají přihlášku a absolvují přijímací pohovory na více fakult, než právě na strojní. Pokud uspějí ve více možnostech, logicky si vybírají pro sebe nejpřijatelnější alternativu. Ani ubytovací kapacity nejsou v Praze dostačující, abychom mohli nabídnout ekvivalentní zázemí každému studentovi hned od počátku prvního semestru. To je i důvodem, proč někteří volí studium technických oborů mimo Prahu na podobně zaměřených fakultách. My jsme k řešení tohoto problému přistoupili tak, že byla udělána dohoda s Centrem odborné přípravy v Sezimově Ústí, kde chceme otevřít paralelní studium pro první ročníky. Centrum má dostatečně vybavené studijní zázemí a přednášející tam budou dojíždět. Obsah a forma přednášek je naprosto stejná, jako v Praze. Druhý rok je počet studentů o výše zmíněné procento odchozích nižší a pokračující studenti mohou tak nejen studovat, ale i bydlet v Praze.
V médiích se hovoří stále více o rostoucích nákladech na studium. Lze je nějakým způsobem předem odhadnout? Jaká by měla v tomto ohledu být role státu?
Osobně nejsem zastáncem vysokého školného, protože by znemožnilo přístup k vysokoškolskému vzdělání lidem s menšími materiálními možnostmi. Domnívám se, že strukturovaný stipendijní fond by mohl poskytnout dostatek motivačních nástrojů, aby se studenti snažili dosahovat co nejlepších výsledků. Je otázkou, odkud takový stipendijní fond naplnit. Jednou z oblastí je například grantová vědecká činnost, další podíl na konkrétních zadáních od podniků.
Daří se stabilizovat stav přednášejících a jakou perspektivu růstu jim FS ČVUT může nabídnout, aby je nezlákala komerční sféra?
Platy vysokoškolských profesorů jsou často diskutovanou otázkou. Zpravidla se však neskládají pouze z jedné složky, ale z více položek. Navíc je tu nezanedbatelný faktor společenské prestiže tohoto povolání, který leckdy dost zaváží. Na FS ČVUT se platy pohybují v rozmezí od cca 15000 Kč až například po čtyřnásobek i vícenásobek, kde se však již kumulují jednotlivé možnosti - vědecká činnost, granty a podobně. Je naší snahou si kvalitní lidi udržet a daří se to. Jistě, komerční průmyslová sféra nabízí rozsáhlejší možnosti, ale není to masový jev. Jde nám také o to, abychom špičkové odborníky z jednotlivých oborů průmyslu naopak motivovali k přednáškové činnosti na fakultě, byť na částečný úvazek.
