Radim Valenčík
Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach připravuje návrh na řešení problému zaměstnanosti (a zaměstnatelnosti) čerstvých absolventů škol. Je to návrh velmi odvážný. Je nepopulární jak ve vztahu k absolventům (těm se ztíží přístup k vyplácení podpory v nezaměstnanosti), tak ke vzdělávacímu systému (zařízení by měla být financována podle toho, jak se uplatňují jejich absolventi, resp. mělo by dojít ke krácení dotací tam, kde se objevuje problém nezaměstnaných absolventů). Ten, kdo předloží nepopulární návrh, to nemá lehké, ale aspoň víme, že mu jde o věc.
Návrh je zatím jen ve stavu zrodu. Doznal již některých změn, dodejme k lepšímu, ale stále to není ono. Měl by být součástí komplexnějšího zákona o zaměstnanosti, který bude předložen do konce března 2003. Na tom, zda návrh bude nakonec předložen, ovšem i na tom, jakou konečnou podobu bude mít, z řady důvodů zcela zásadním způsobem závisí další vývoj celé společnosti (i když to tak možná na první pohled nevypadá). Vůbec nejhorší by bylo, pokud by žádoucí iniciativa skončila v zapomnění.
Problém nezaměstnanosti absolventů středních a vysokých škol nabývá na dramatičnosti. Letos se jich na úřadech práce hlásí 75 tisíc - téměř každý druhý. Jak je možné, že v době, kdy na profesních trzích roste poptávka po vzdělání, roste nezaměstnanost absolventů? Vždyť by to mělo být naopak.
Zdálo by se, že stačí následující vysvětlení: Koncové stupně vzdělávacího systému na poptávku profesních trhů nereagují a jejich produkce je na nich tudíž obtížně umístitelná. To ovšem nevysvětluje vše. Pokud by platilo jen toto vysvětlení, nejevil by se problém tak dramaticky.
Zaměstnavatel by sice nedostával přesně to, co potřebuje, ale musel by se s tím spokojit. Do hry však vstupují další momenty - nárůst nákladů na dokončení přípravy absolventa; nárůst rizika, že zaměstnavatel tyto náklady vynaloží, ale produkt, do kterého je investuje, je ve skutečnosti nezaměstnatelný; možnost s podstatně nižšími náklady získat produkt s ověřenou kvalitou tím, že jej přeplatíme.
Perspektivní řešení problému nezaměstnanosti absolventů vzdělávacího systému je reálné, pokud se podaří otevřít vysoké školy co největšímu počtu zájemců a současně zainteresovat vysoké školy na uplatnění absolventů i na jejich úspěšnosti měřené nárůstem příjmu ve střednědobém horizontu.
Jde tedy především o kvalitu a dostupnost vysokoškolského vzdělání. Právě o to šlo v návrhu zákona o změně ve financování studia na vysoké škole, který letos v únoru projednávala Poslanecká sněmovna. Je nejvyšší čas vrátit se bez emocí, bez politizování problému k tomu nejdůležitějšímu, co návrh zákona nabízel. Není divu, že se v souvislosti se Škromachovým návrhem znovu objevily úvahy o zavedení školného na vysokých školách.
Stávající způsob financování vysokých škol je neudržitelný a otázka proto nestojí, zda jej změnit, ale jak jej změnit. Cíl této změny lze ve stručnosti charakterizovat heslem: Kvalitní vysoké školy nejen pro majetné!
Výsledky práce Institutu pro sociální a ekonomické analýzy, které navazují na zmíněný návrh zákona o změně ve financování studia na vysoké škole, dokazují, že tento cíl je dosažitelný (viz www.isea-cz.org).
Jakýkoli jiný přístup (například pomocí "cukru a biče", tedy dotacemi podporujícími umístění nekvalitního produktu kombinovanými s příkaznictvím - s povinností zaměstnat se) problém neřeší. Nevytváří totiž zainteresovanost vysoké školy na efektivnosti vzdělávacího procesu, o kterou jde především.
Autor, vedoucí katedry ekonomie a veřejných financí Vysoké školy finanční a správní, je členem Institutu pro sociální a ekonomické analýzy