Otázku, zda za vzdělávání platit či nikoli, mají ve Spojených státech dávno vyřešenou. Odpověď ve velmoci, jejíž školský systém řadí experti mezi nejpropracovanější na světě, zní: zásadně ano.

Vzdělávací systém v USA se od západoevropských systémů liší ve třech základních věcech.

Američané kladou především důraz na vzdělanost, kterou považují za jeden ze způsobů řešení různých sociálních problémů. Velký výběr škol pro všechny věkové i sociální kategorie je proto samozřejmostí.

Za druhé - právě proto, že mají takovou důvěru ve vzdělání - tráví obyvatelé USA ve škole v průměru více let než obyvatelé v jiných zemích. To se posléze odráží na trhu práce: všichni jejich vrstevníci, kteří by tou dobou žádali v Evropě o práci či v horším případě o příspěvky v nezaměstnanosti, jsou v USA ve škole.

Za třetí, státní školy zde zřizují hlavně místní, nikoli federální vlády. Pro školy je to výhodou - mají bližší přístup ke zřizovatelům a mohou s nimi pružněji komunikovat i žádat je o peníze. Navíc stát, který provozuje nějakou školu, podporuje často samotné studenty. Školné bývá pro místní levnější, municipality a místní vlády se často zaručují za tzv. školní půjčky pro méně majetné žáky.

Charakteristickým rysem amerického vzdělávacího vysokoškolského systému je otevřenost. Což znamená, že slouží velkému procentu populace. Například v roce 2002 přes 86 procent populace ve věku 25 až 29 let dosáhlo některého z vysokoškolských stupňů vzdělání, 59 procent skončilo nějakou z univerzit, 29 procent dosáhlo hodnosti bakaláře. Jen sedm procent z nich skončilo "plnohodnotnou" školskou výuku tak, jak ji chápe Evropa - s titulem magistr, inženýr, případně doktor.

Tlak na vysokoškolské vzdělání je obrovský. Vysokoškolský diplom vyžadují i zaměstnavatelé středních dělnických profesí.

Proti minulosti je tu ale významný rozdíl. Na začátku století navštěvovala vysokou školu jen dvě procenta mladých lidí, existovalo méně než tisíc vysokých škol, celkový počet studentů se pohyboval kolem 175 tisíc. Na konci století navštěvovalo vysokou školu přes 60 procent mládeže, což představuje 14 milionů studujících na 3500 vysokých školách. K tomu lze připočíst 6500 vyšších odborných škol, které vyučují další miliony studentů. Nemají však oprávnění vystavovat vysokoškolský diplom.

Zhruba do konce šedesátých let američtí studenti školné neplatili vůbec, nebo jen v minimální míře. "Vysoká poptávka a větší nároky ze strany studentů na technické i personální vybavení však donutily školy k zavedení celé řady poplatků. Ty se později sjednotily a proměnily v klasické školné," tvrdí jeden z ředitelů Newyorské státní univerzity (UNYP) Empire State College Richard Bonnabeau.

Například roční rozpočet UNYP se pohybuje kolem miliardy dolarů. Většinu příjmů získává škola ze školného (přes 50 %). Platí je všichni, pro místní je základní sazba (v UNYP zhruba 200 USD za jeden kredit, přičemž minimum kreditů je 16 za rok). Studenti z jiných států platí víc a řádově dražší je studium pro zahraniční zájemce.

Menší část dotací, do 25 %, jde z rozpočtu státu New York. Univerzita si přivydělává dalšími způsoby. Každoročně škola uzavírá s podniky placené kontrakty na vědu a výzkum. Zhruba čtvrtinu příjmů pak tvoří prodej patentů. Část prostředků rozpočtu jde rovněž z nadace, kam přispívají soukromé osoby - většinou absolventi školy - i podniky. V roce 1971, kdy začala škola fungovat, byl poměr přispěvatelů na její chod diametrálně odlišný: 80 % prostředků šlo od státu.

Vývoj školného zaznamenal v posledním období dramatický zvrat. "Zatímco osm let před rokem 2001 se jeho výše neměnila, po teroristických útocích, jejichž následkem byl i ekonomický pokles, školné prudce vzrostlo," připomíná Bonnabeau.

Ekonomický propad USA po tomto datu vedl k výraznému poklesu daňových příjmů. Státu se přestalo dostávat peněz a platit vysokou školu začal být luxus. Tlak na úspory vedl univerzitu k tlaku na zvýšení školného. "Překvapivě se toto opatření nedotklo počtu studentů. Zájem zůstává zhruba na stejné úrovni jako v dobách před zdražením," tvrdí Bonnabeau.

Vysoké školné nevylučuje z vysokoškolského vzdělání chudší obyvatele. Existuje soustava bankovních půjček i podpora ze strany státu New York, který se za studentské úvěry zaručuje. Splácí se až po dokončení studia. Studenti mohou rovněž získat příspěvek od univerzitní nadace - ta dává peníze především na knížky, pomáhá ale i s placením školného.

Existuje i možnost si přivydělat i studiem - i v USA existuje prospěchové stipendium. Není však příliš vysoké a je vyhrazeno jen pro ty skutečně nejlepší.

Skutečnost, že student musí za výuku platit, zvyšuje podle děkana Empire State College Kennetha Abramse jeho odpovědnost vůči škole. "Například americká armáda nabízela studium na svých školách zdarma. Záhy však zjistila, že je tento postup kontraproduktivní, neboť z celkového počtu studentů byla schopna ji dokončit jen čtvrtina," sdělil Abrams. Svoji politiku proto změnila: škola je sice i nadále zdarma, ale pouze pro ty, kteří ji dokončí. V případě, že ze školy student odejde bez závěrečných zkoušek, musí studium zpětně zaplatit.

Odpovědnější jsou rovněž učitelé. Jsou placeni z prostředků žáků, a proto na ně žáci píší každý semestr hodnocení. Podle Bonnabeau je tak vyloučeno, aby ve škole zůstal neschopný či zkorumpovaný učitel.

I když se za vysoké školství v USA platí všude, rozdíly mezi školami jsou obrovské. A to především mezi státními a soukromými univerzitami. Nejen ve výši školného, které je v privátní univerzitě minimálně pětkrát vyšší (přestože i ona dostává určitý příspěvek od státu), ale i v kvalitě výuky. "Vztahy mezi učiteli a žáky jsou u soukromých škol na přátelské bázi. Učitelé je zvou do rodiny, všichni se navzájem znají. Studentům je věnována větši pozornost, žáci jsou více motivováni," říká Bonnabeau. Pracuje sice ve státní škole, ale syna poslal do soukromé. Navíc má po skončení soukromé univerzity student vyšší šanci získat lépe placené zaměstnání.